RICHARD TESAŘÍK

Richard Tesařík se narodil v roce 1967 v západních Čechách. Rodinný osud ho však brzo zavál na druhou stranu země, do moravské metropole Brna, kde žije dodnes.

Už jako kluk měl hodně energie, která se drala na povrch. Ve škole jsem vynikal především „nevhodným chováním“ a tak se mě snažily ubrzdit různou výtvarnou činností. Rodiče ji usměrňovali tou nejlepší cestou – zapsali Richarda do školních výtvarných kroužků. „Neexistuje snad žádná výtvarná aktivita, kterou bych si tehdy nezkusil. Keramika, vyšívání, malování… To vše formovalo můj pohled na estetiku i manuální zručnost. Asi i díky těmto zkušenostem mě začalo fascinovat kouzlo ručně vyrobeného nože,“ vzpomíná Tesařík. O prázdninách, kdy trávil volný čas venku, se mu nože staly dobrým přítelem.

Estetika a vyjádření podstaty věcí tvarem, barvou nebo materiálem se staly určujícím faktorem v životě Richarda Tesaříka i v dospělosti. Po dvě desetiletí byl jeho hlavním zdrojem obživy obchod se šperky. Zároveň objevil radost skrytou v hudbě a začal ji utvářet jako bubeník v rock-popových kapelách. Jeho obdiv k ručně vyráběným nožům rostl, dokonce si koupil nůž Buddy Weston a nosil ho u sebe jako poklad. „Netušil jsem, že za pár let se Buddy stane mým učitelem a mentorem,“ usmívá se Richard Tesařík.

Zásadním zlomem byl návrat jeho manželky z mateřské dovolené. Zatímco ji Richard přesvědčoval, aby se vrátila ke své rytecké a restaurátorské práci, uvědomil si, že se rodí nová posedlost. Posedlost tak silná, že ani nedokázal vnímat plynutí času. Posedlost světem poctivě vyrobených zavíracích nožů.

„Hledání umělecké formy a prostoru, který odráží mé vnímání krásy. Celkový pocit a dojem. Spojení estetického designu s precizní funkčností, kde vše zapadá tak, jak má. Dokonalý zvuk, když nůž cvakne…“ Vytvořit takový nůž trvá mnoho desítek hodin. Přestože se Richard Tesařík se svými výtvory neloučí snadno, nostalgií netrpí. „Když ho dnes držím v ruce, vidím spoustu chyb. Ale zároveň jsem hrdý na to, že to byl docela slušný pokus.“

Kdy je Richardův nůž hotový? „Snažím se zachytit myšlenku a duši každého nože tak, aby vyzařoval čistotu a jednoduchost. Pokud by další zásah tuto zásadu porušil, považuji nůž za hotový. Často se ale stává, že do zdánlivě hotové věci ještě zasáhnu. Beru v úvahu i názor své ženy. Pokud něco nevypadá na první pohled dobře, vím, že je třeba to vylepšit.“

Nemá rád otřepané otázky o zdrojích inspirace. „Inspirací mi bylo téměř padesát let mého života. Každý okamžik, který jsem prožil, nějak ovlivnil mě a mé nože. Nereaguji jen na nějakou módní vlnu,“ vysvětluje Tesarik. I proto mají jeho nože trvalou hodnotu. Někde v autorově hlavě nebo skicáku se v průběhu let rodí pomyslný dokonalý, mistrovský, nejlepší nůž. „Ještě nevím, který to bude a jak bude vypadat. Ale jednou to přijde,“ uzavírá Richard Tesařík.